Síla ženství a co věděly už porodní báby. Které bylinky pomohou při porodu?

Žena v období těhotenství je nejzranitelnější. Má ale také zároveň největší sílu. A síla ženství a mateřství je skutečně mocná. Matky od pradávna procházely těhotenstvím i porodem za doprovodu různých bylinných lektvarů, zaříkávadel a rituálů, z nichž mnohé fungovaly spolehlivě, jiné zase o něco méně. Porodní báby o tom všem věděly své.

Zdroj foto: Pixabay.cz

Ženy v dobách dávno minulých to rozhodně neměly jednoduché. Často porodily na poli a musely pracovat dále nebo umíraly na infekce z nedostatečné hygieny. Také málokteré dítko se dožilo dospělosti, ale to vlastně nevadilo, protože se rodilo jako na běžícím pásu. Před nemocemi a uhranutím se chránilo pomocí bylin a rituálů. Mnohé zvyky známe dodnes a bylinky během těhotenství a porodu využíváme také. Nyní se znovu rodí doma, zakopává se placenta na zahradě, a pijí se bylinné odvary. Dříve byl porod ryze ženskou záležitostí, dnes se aktivně zapojuje i muž. 

Nečistá žena

Je známo, že v mnoha kulturách byla žena v různých obdobích svého života považována za nečistou a dle zvyků dané společnosti izolována. Dělo se tak zejména v době menstruace, kdy musela opustit obydlí, měla zakázáno připravovat jídlo a dotýkat se muže nebo jeho zbraní, které by ztratily svou moc. V některých případech se ale nečistota a vyhoštění ze společnosti týkaly také nastávajících matek. Platila pro ně zvláštní pravidla a rituály, jejichž cílem samozřejmě bylo zajistit co nejvyšší ochranu pro nenarozené dítě. Hlavním úkolem nejrůznějších magických nebo náboženských rituálů všech dob vždy bylo zajistit bezpečí matky a dítěte před nemocí a zlými duchy. Těhotná žena se měla chovat dle předepsaných pravidel až do skončení doby šestinedělí, kdy se mohla vrátit do společnosti. Na celý proces dohlížely především porodní báby, které znaly potřebné léčivé byliny, rituály a tradice. 

Pověry o narození dítěte

Na Ostravsku se o těhotné ženě říkalo, že se najedla fíků a u Prahy zase, že jí nasolil bůček. Bylo důležité, aby se nastávající žena ničeho nelekla, vyhnula se uhranutí a nedívala se na nejrůznější ohavnosti, které by pak hrozily jejímu dítěti. K takovému leknutí nebo pohledu na ošklivé a nečisté věci se vázala spousta pověr. Pokud by náhle spatřila zajíce, mělo se jí narodit dítě se zaječím pyskem, kdyby pohlédla do ohně, zrzavé dítě a podobně. Měla se vyvarovat pohledu na bouřku, do plamenů, na určité druhy zvířat nebo do očí cizímu člověku a nesměla chodit mezi lidi, na různá shromáždění nebo také do hospody, kde by prý její přítomnost vyvolávala bitky a sváry. Také se nesměla zúčastňovat pohřbů, dívat se na mrtvého a překračovat hroby. 

Důležité bylo respektovat těhotenské chutě, na základě kterých se už předvídalo, jaké dítě se narodí. Většinou se tato mlsnost matkám neupírala proto, aby jejich dítě netrpělo. Pokud například dávala žena přednost zvěřině, měl se jí narodit statný hoch, když měla chutě na sladké, mělo přijít na svět rozkošné děvčátko. Pohlaví se s oblibou určovalo pomocí snubního prstenu zavěšeného na niti. Jestliže se nastávající mamince udělaly skvrny na obličeji a měla břicho do špičky, pravděpodobně čekala děvče, v případě širokých boků a tmavých prsních bradavek zase naopak chlapce. 

Magická ochrana dítěte po porodu

Po narození se dítěti vždy dávalo něco červeného na ochranu před uřknutím a démony. Buď se jednalo o šátek či stužku nebo třeba také amulet v podobě liščího jazýčku zavěšeného na krku v ústřižku červené látky. Dítě se i švihalo višňovou větvičkou nebo pokládalo na stůl, aby bylo poslušné, hodné, chytré a netoulalo se. Tyto rituály zpravidla prováděl otec. Miminku se po narození dával svízel pod polštář, který měl prý i Kristus v jesličkách pod hlavou. Některé zvyky nebyly jen pohanské a magické, byl tam patrný i vliv křesťanství. 

V 19. století lékaři hodně bojovali proti kruhovým podvazkům bránícím správnému průtoku krve a korzetům deformujícím nejen vnitřní orgány, ale také plod v břiše ženy. I hygiena byla na štíru, bohaté ženy chodily do lázní a ty chudé se máčely v potoce. Těhotenství bylo spolehlivě rozpoznatelné spíše až ve své druhé polovině na základě běžně známých symptomů. Vaginálně se ženy vyšetřovaly pouze v krajních případech, a to nahřátým a umytým prstem potřeným sádlem. Toto směla provádět jen porodní bába anebo lékař. Až do počátku 19. století se ani těhotná žena nevyhnula pouštění žilou, později se praktikovalo přikládání pijavic a baněk. 

Porodní zvyky a rituály

Když nastala doba porodu, na Moravě se také říkalo, že žena odešla do Říma a v Čechách, že se jim bourají kamna, otevíraly se například v domě všechny dveře a ženě se rozplétaly vlasy a rozvazovaly uzlíky na oděvu, aby dítě mohlo snadno z dělohy ven a mělo otevřenou cestu. Ochránkyní rodiček v křesťanské tradici byla vždy Panna Marie a matkám se také dávala vypít svěcená voda s rozdrcenými skořápkami vajec. Bylo dobré před začátkem porodu stihnout uklidit světnici, upéct chleba a vyprat prádlo. Pak už nic nebránilo příchodu dítěte na svět. 

Vše měla pod kontrolou porodní bába, jejíž úděl mnohdy nebyl lehký. V bohatších rodinách dostala jídlo i peníze, v těch chudých zpravidla nic a často musela k rodičce ujít pěšky mnoho kilometrů. Kolikrát i dostala vynadáno za to, že se narodilo děvče. Bohužel mnohdy vykonávala potřebné rituály, které vyvolaly pozdější komplikace u dítěte, když například novorozenci vytrhla zuby jakožto známku uřknutí anebo přeštípla uzdičku pod jazykem, aby dítě zdravě křičelo. 

Pokud matka přenášela a potomek stále nepřicházel na svět, pomáhaly horké koupele, bylinné odvary, podkuřování pelyňkem nebo také pití alkoholu. Pro snadný porod se prý doporučovalo přeskočit potok na Velký pátek a také se březovou metlou vyháněly ze světnice nečisté síly. Ženy kdysi pohodlně rodily na tak zvaných porodních stolicích, které pak bohužel byly nahrazeny polohou vleže na zádech. Při začínajícím porodu se ženě podávala chlazená malinová šťáva a měla doporučeno hodně chodit. 

Jakmile to měla za sebou, bylo třeba se zaměřit na placentu, které se od pradávna přisuzovaly léčebné účinky, a to zejména jednalo-li se o placentu prvorodičky. Jednak se jí potírala mateřská znaménka novorozenců, aby zbělela a také bylo tradicí zakopávat ji na zahradě pod strom, aby chránila dům. I oddělení pupeční šňůry bylo posvátným procesem. Věřilo se, že šňůra chrání před uřknutím a přináší štěstí. Plodové lůžko se pak používalo proti některým nemocem, například používalo proti lupénce, padoucnici a bradavicím. 

Pokud po porodu na dítěti zůstala plodová blána, byla to známka velkého štěstí a nezranitelnosti. Nechávala se do první koupele, která také byla významným obřadem. Děvčátka se dle zvyklostí koupala v míse určené pro přípravu jídla, aby vyrostla do krásy a do koupele se dětem často přidávaly různé obřadní předměty nebo do ní bába třikrát plivla pro štěstí. Nedělkám se prokazovala úcta, jiné ženy k nim chodily do domů a přinášely jídlo. 

Po dobu šestinedělí ženy byly s dítětem na lůžku odděleném tak zvanou koutní plachtou, do které mohly být pro ochranný účinek zašity nejrůznější předměty, například česnek, kousek chleba nebo svěcená křída. Bylo doporučeno, aby bezprostředně po porodu žena tři hodiny neusnula, ať nevykrvácí a poté zůstávala v posteli zpravidla týden nebo devět dní. Mnohé ženy ale nemohly zůstat po celou dobu šestinedělí v klidu a musely začít co nejdříve pracovat. 

Bylinky a amulety pro snazší průběh porodu

Nejúčinnější a nejoblíbenější byla ovšem bylinná léčba. Ať už jako prevence nevolnosti nebo potratu, tak k urychlení porodu, magickým obřadům vyhánějícím zlé duchy nebo hojení porodních poranění. Hojně se také provádělo vykuřování. Nastávající matky a později i jejich děti nosily amulety nejen z bylin, ale i z polodrahokamů nebo jiných ingrediencí, z nichž některé nebyly zrovna pro dnešní dobu dostupné či lahodící smyslům. 

Využívaly se kameny jako například achát, ametyst, karneol, korund, safír, lapis nebo korály. Nosily se zavěšené na krku nebo břiše, případně se také podávaly drcené v jídle nebo se pila voda, ve které byly namočeny. Často užívanými ženskými bylinkami byly kontryhel, hluchavka, mařinka, pivoňka, pelyněk, heřmánek, mateřídouška, maliník, kokoška pastuší tobolka, měsíček nebo třezalka. Například kořen velmi oblíbené pivoňky se za doprovodu magického obřadu připravoval pro děti, aby je chránil před noční můrou, epilepsií a psotníkem, na který často umíraly. Jednalo se o křeče, které se měly dostavit jako následek uřknutí nebo uleknutí. 

Dříve se také využívaly mnohé jedovaté rostliny k magickým účelům nebo vyvolání potratu v případě nechtěného těhotenství. Tyto léčivky pak byly nápomocny i při porodních komplikacích a pomáhaly vypuzovat placentu nebo mrtvý plod u zamlklého těhotenství. Jedná se například o pelyněk brotan, tak zvaný boží dřevec. 

Mathioli ve svém herbáři píše: „Když žena po porodu není dobře vyčištěná a nesmí požívati silných věcí, tu jest na místě tento velmi dobrý a zdravý lék, který mnohým pomohl: Ať posadí se do odvaru brotanu ve vodě až po pupek a obloží se zpředu i zezadu touto bylinou a překryje si hlavu a ováže šatem, aby necítila silné jeho vůně.“ Také mařinka vonná dokázala vypuzovat lůžko a placentu: „Mateční čípky připravené z kořene vytahují ženský květ, lůžko i plod.“ Pelyněk se dával pod rodičku pro snadnější porod, když žena přenášela, doporučovaly se také horké koupele s odvarem z pelyňku nebo pití pelyňkového vína. I o mateřídoušce v této souvislosti Mathioli píše: „Pití odvaru z mateřídoušky ve víně vrací ženám pořádný jejich čas a vyčištění, otevírá matku.“ Kokoška zase staví krvácení, čistí dělohu a hojí rány, zrovna tak kontryhel zvaný husí nožka. 

Zakázané bylinky v těhotenství

I dnešní žena se bylinkám nebrání, ale spousta z nich v těhotenství doporučována není. Je vhodné vyhnout se skořici, lékořici, chilli, hřebíčku, petrželi, celeru, eukalyptu, tymiánu, majoránce, prvosence, sedmikrásce, levanduli nebo šalvěji a to především proto, že zvyšují prokrvení vnitřních orgánů. Pelyněk, šalvěj nebo aloe rozhodně nezkoušejte, mohly by vyvolat potrat.  

Co na urychlení porodu dnes?

Na ranní nevolnosti spolehlivě zabírá zázvor, ale je vhodné ho užívat jen v malém množství a na počátku těhotenství, také totiž dosti prokrvuje. Pití kontryhelového čaje zase posiluje ženské orgány a upravuje cyklus, proto je dobré dopřávat si ho pravidelně už před otěhotněním. Po porodu čistí dělohu a dokonce i podporuje tvorbu mateřského mléka. Na vyvolání porodu a otevírání porodních cest maminky praktikují pití odvaru z lněného semínka nebo čaje z maliníkového listí a mateřídoušky.

Co na hojení jizev po porodu?

Na hojení porodních poranění je pak velmi vhodná měsíčková mast nebo třezalkový olej. Je ideální při nástřihu či potrhání hráze nebo také při léčbě jizvy po císařském řezu. Třezalka je příznivá v případě porušených nervů při řezné ráně. Co se týká jizev, maminky s oblibou užívají také homeopatické lék Staphysagria, obvykle v ředění 9 CH.  

Co na podporu kojení?

Pro podporu tvorby mateřského mléka po porodu se doporučuje pití mandlového mléka nebo čaje z již zmíněného kontryhelu či jestřabiny, hlavně ale ne šalvěje. Té se totiž využívá až v případě odstavování dítěte. Jak je vidět, bylinek je mnoho a kdo je zná, jistě si poradí s jejich správným používáním. 

Role otce u porodu i v životě

Nesmíme ale zapomenout na muže, který vždy stál tak nějak mimo. Porody byly odjakživa pouze ženskou záležitostí a až do doby osvícenství neměl muž u porodu co dělat. Později se zjistilo, že není na škodu, když je své ženě nápomocen, ale vždy záleží na vzájemné domluvě a především přání rodičky, zda si jej přeje mít u narození jejich dítěte. Ne vždy je to totiž žádoucí. Zatímco kdysi bylo nemyslitelné, aby muž překážel porodní bábě při práci, dnes se může aktivně zapojit a například dělat ženě oporu. Je-li to jeho přáním a cítí se na to, žena velmi ocení fyzickou i psychickou podporu. Pokud jí však chce pouze vyhovět a sám se na to necítí anebo si žena z jakéhokoli důvodu jeho přítomnost nepřeje, mají oba plné právo na to, aby si vzájemně vyhověli. 

Partner může být oporou i jinak a jeho hlavní úloha spočívá v otcovství a rodičovské podpoře a pomoci v mnoha praktických záležitostech. Například může doma pořádně uklidit a dle zvyklostí zakopat placentu pod stromem na zahradě, je-li to páru umožněno, a pokud ne, bohatě bude stačit, když si pochová dítě v náručí a řekne mu: „Ahoj, já jsem tvůj táta a vždycky tady pro tebe a tvou mámu budu.“ 

Doba těhotenství a narození dítěte je sice náročná pro každý pár, ale velice posiluje partnerství. Jakkoli dnes upadá funkce tradiční rodiny, přesto trojice máma, táta a dítě vždy bude mít svůj význam. 

Autor článku: Taťána Kročková

Článek napsán pro časopis Bylinky Revue (2016) - lehce upraveno