Jedlé rostliny z přírody. Nejvyšší čas je vyzkoušet tehdy, kdy se všechno zelená!

Možná si ani nedovedete představit, co všechno konzumovali naši předkové v dobách hladomoru nebo co dobrého můžete i vy sami v přírodě najít k snědku. Kromě obvyklých a dobře známých rostlin je možné v podstatě sáhnout po čemkoli, co není jedovaté. Příroda nabízí pestrou paletu barev, chutí i nejrůznějších účinků na lidský organismus.

Rozrazil a kontryhel, zdroj foto: Pixabay

V dnešní době tématika jedlých rostlin stále nabývá na popularitě. A tak není ničím neobvyklým, když si k snídani posypete kaši květy sedmikrásek, fialek, čekanek či jetele, k obědu si dopřejete smažené květy černého bezu či růžových plátků, k nim přidáte salát z bršlice kozí nohy, popence, mladých kopřiv nebo šťovíku, a k večeři třeba slupnete vydatnou pupavu. 

Kdy je možné jedlé rostliny sbírat?

Obecně platí, že je vždy nejlepší sbírat plané rostliny na jaře a během celého léta. Vybírejte si čisté oblasti a trhejte pouze ty rostliny, které bezpečně znáte. Čím jsou mladší a čerstvější, tím je to pro organismus lepší. Na podzim se vykopávají pouze kořeny, které právě v tomto období mají největší sílu. Lze je ale vykopávat také na jaře. Podzim a zima patří mezi období, kdy se příroda ukládá ke spánku, regeneruje a odpočívá. Rostliny nemají svoji obvyklou moc a není vhodné je sbírat ke konzumaci. Výjimkou jsou některé plody, například plody rakytníku zůstávají na keřích po celou zimu. 

Čím se živili naši předkové?

Zajímavostí je, co všechno konzumovali naši předkové, když byla neúroda a velká bída. Tehdy s vděčností čerpali z mnoha darů přírody. Obvykle se sbíraly kopřivy, šťovík, šťavel kyselý, špenát, vodní řeřicha, morušové listí, chmelové stonky, poupata různých stromů, bodláky, hulevník, čekanka, bedrník, bršlice kozí noha, ptačinec, rozchodník, vojtěška, sedmikráska, kozlíček, locika, proskurník, sléz, hořčice nebo černohlávek. 

Z hlaviček červeného jetele, z islandského mechu nebo z opražených sušených okurek se mlela mouka, jedly se kaštany, žaludy, kořínky kostivalu, pýr či pupava. Jako náhražka kávy se pražila třeba i šípková jadérka nebo sušené hlízy šáchoru. A které rostliny chcete vyzkoušet vy? 

Čtěte také: Bylinky v magii a jejich účinky. Co jste ještě nevěděli o známých léčivkách

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria)

Bršlici poznáte podle zelených lístků a bílých okoličnatých květů, které jsou typické pro miříkovité rostliny. Je častým a hojně se vyskytujícím plevelem. Ideální je sbírat mladé listy před rozkvětem. Listy jsou vyhledávány dobytkem či volně žijícími zvířaty jako velká pochoutka. Obsahují hodně vitamínu C a karotenu. Klidně si je můžete přidat do salátu nebo jimi lze nahradit špenát. 

Bršlice léčí revmatismus a dnu, už podle názvu je vhodná při podagře čili dně. Působí močopudně, uvolňuje zadržovanou vodu v těle a zvyšuje pohyblivost kloubů. Vyzkoušejte si koupel nohou v odvaru z bršlice. Uvidíte, že se vám hned uleví při bolestech palce u nohy. 

Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)

Tato fialově kvetoucí rostlinka se nachází snad na každé louce. Má protizánětlivé účinky, dá se s ní i kloktat nebo vyplachovat ústa podobně jako se šalvějí. Vnitřně se osvědčila při zánětech žaludku, gynekologických orgánů nebo střev. Obsahuje třísloviny, provitamín A a vitamín C. Mladé lístky jsou výborné do salátu. 

Česnáček lékařský (Alliaria petiolata)

Česnáček má rád chladná a stinná místa, obdobně jako česnek medvědí. Má vroubkované listy a bílé kvítky. Je aromatický, chutná a voní po česneku, sušením se však toto aroma ztrácí. Obsahuje vitamín C a provitamín A, glykosidy a éterické oleje. Má protizánětlivé a protiplísňové účinky, odvar lze využít ke kloktání při zánětech zubů a dásní. Ideální je konzumovat pouze čerstvé lístky, které se dají sbírat prakticky kdykoliv. Výborné jsou třeba na chlebu s máslem. 

Hulevník lékařský (Sisymbrium officinale) 

Tato planá rostlinka se žlutými květy patří mezi brukvovité. Často zapleveluje řepku olejku. Působí na zažívací trakt, pomáhá při zánětech močového měchýře nebo bronchitidách a kašli. Lístky a nekvetoucí nať mají hořčičnou chuť, lze je trhat do omáček, polévek nebo i salátů. Hulevník není vhodný pro osoby se srdeční nedostatečností a pro malé děti. Obsahuje glykosidy, vitamín C a hořčiny, které mu dávají hořkou a štiplavou chuť. 

Jetel luční (Trifolium pratense)

Jetel je známá bobovitá rostlinka s růžovo - fialkovými květy. Běžně se vyskytuje na loukách a pastvinách. Je velkou pochoutkou pro býložravce. Obsahuje flavonoidy, glykosidy a třísloviny. V době neúrody se jeho sušené hlavičky květů mlely na mouku, která se přidávala do směsi na chleba. Používá se také při průjmu, kašli, na čištění krve a úpravu trávení či k léčbě nemoci jater. 

Je vhodnou rostlinou pro ženy v klimakteriu, protože obsahuje fytoestrogeny. Jetel podporuje i dobrý spánek, celkově zklidňuje, je prospěšný při revmatismu a zevně se přikládá na štípance nebo se jeho odvar používá k oplachování či koupelím při ekzémech. 

Kuklík městský (Geum urbanum)

Kuklík se vyskytuje na rumištích, hřbitovech, křovinách nebo v okolí zbořených budov. Má žluté kvítky a nažky, které se přichytávají na oděv. Obsahuje glykosidy, třísloviny i aromatické látky. Má dezinfekční účinky, osvědčil se při žaludečních vředech, průjmu, hemeroidech, zánětech v ústech nebo ekzémech. 

Nejčastěji se využívá oddenek, který se sbírá na jaře a na podzim. Sušený a pomletý oddenek je velmi aromatický a svou vůní připomíná perníkové koření, proto se kdysi přidával do koláčů a perníků jako dostupnější varianta namísto skořice a hřebíčku. Můžeme ho takto využívat například i do obilných kaší.  

Kozí brada východní (Tragopogon pratensis)

Tato rostlinka má žluté kvítky, které se otevírají a zavírají podobně jako pampeliška a po odkvětu rovněž vytvářejí chmýří. Kozí brada obsahuje saponiny, pryskyřice, hořčiny i alkaloidy, také inulin. Je vhodná při léčbě žloutenky a jaterních a žlučníkových onemocnění, podporuje dobré trávení, pomáhá i při zánětu močových cest. 

Sbírá se oddenek, a to ideálně na jaře a na podzim, ale také listy, stonky a květy před rozkvětem. Zelené části lze využít do polévek, zeleninových jídel nebo salátů. Květy se semeny po odvětu se již nesbírají, obsahují totiž látky nevhodné pro organismus. 

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)

Plicník kvete poměrně brzy na jaře v zastíněných lesích. Je velmi hezký a oku ladící, kvítky jsou trojbarevné - modré, fialové a růžové, listy jsou pokryté bílými skvrnami. Obsahuje flavonoidy, kyselinu křemičitou, slizové látky, minerály a alantoin. 

Rostlina se využívá především při léčbě kašle a veškerých nemocí dýchacího systému od zápalu plic až po astma nebo tuberkulózu. Zvyšuje sráženlivost krve a pomáhá při poškozené či poleptané sliznici. Mladé lístky jsou výborné do salátu, například ochucené citronovou šťávou a medem. 

Potočnice lékařská (Rorippa nasturtium aquaticum)

Této vodní rostlince s bílými kvítky se říká také vodní řeřicha nebo rukev. Vyskytuje se na vodních plochách, v prameništích a v okolí potoků a čistých vod, tedy na velmi vlhkých místech. Konzumují se čerstvé lístky, které mají štiplavou chuť podobou lichořeřišnici větší nebo řeřiše. Obsahuje velké množství vitamínu C a A, čerstvé lístečky výborně chutnají na pečivu s tvarohem nebo v pomazánce či jako přísada do bylinkového másla či do salátu. 

Často se přidává do sendvičů. Chuť je štiplavá, kořeněná. Sušenými semínky lze nahradit pepř. Přirozeně se v přírodě vyskytuje málo, začíná být ohrožená, v zahraničí se pěstuje uměle jako pochoutka do sendvičů. 

Čtěte také: Ájurvédské byliny a jejich léčivá síla

Popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea)

Tato známá rostlinka s modrými kvítky se s oblibou přidává do salátů nebo se přímo konzumuje jen tak. Sbírá se celá kvetoucí nať, která obsahuje hořčiny, saponiny, silice i minerální látky. Kromě běžné konzumace lze připravit čajový odvar nebo rostlinku smíchat s jinými bylinami k léčebným účelům. 

Pomáhá zejména při astmatu a zánětech močových cest, ledvinových a žlučových kamenech, zevně se využívá k oplachování při ekzémech a špatně se hojících ranách. Sušenou nať lze využít jako koření do omáček a polévek. 

 Pupalka dvouletá (Oenothera biennis)

Statná pupalka s velkými žlutými květy roste na suchých a slunných stanovištích. Oblíbený je olej lisovaný ze semen, který se vnitřně používá při premenstruačním syndromu a napětí v prsou u žen nebo i zevně ke kosmetickým účelům. Skvělé účinky má také při atopickém ekzému a lupence. Posiluje imunitu, pomáhá sladit nepravidelnosti menstruačního cyklu, uvolňuje napětí a bolestivé stažení při křečích břicha. 

Celá rostlina je velmi výživná a bohatá na cenné látky. Obsahuje minerály, tuky, zejména kyselinu linoleovou, bílkoviny, škroby a flavonoidy. Ke konzumaci jsou vhodné všechny části rostliny, mladé výhonky a listy, květy, semena i kořeny, které se vykopávají na podzim. Poměrně velký kořen je vynikající zeleninou, v syrové i vařené podobě. Chutí připomíná tuřín. Olejnatá semena je možné v kuchyni využít obdobně jako mák. Čerstvé listy nebo nať lze přidat do salátu.

Rozrazil potoční, rezekvítek (Veronica beccabunga, chamaedrys)

Rozrazil je běžný plevel, který kvete blankytně modrými kvítky. Potoční druh se vyskytuje kolem vody. Kromě zmíněných druhů je známý ještě rozrazil lékařský (Veronica officinalis L.), který má asi nejvíce všestranně působících léčivých účinků. Snižuje hladinu cholesterolu, pomáhá při kornatění tepen, žloutence, ledvinových a močových kamenech, revmatismu, ekzémech či zánětech průdušek. Také se osvědčil při poruchách paměti, nervozitě, stresu a nespavosti. 

Je výborným lékem při alergiích, astmatu, atopickém ekzému a svědění. Pro své dezinfekční účinky se zevně používá k různým oplachům a koupelím. Léčí bércové vředy a špatně se hojící rány. Je po všech stránkách vhodný i pro seniory. 

Nejčastěji se užívá ve formě čaje, eventuálně tinktury. Jeho nať a lístky však můžeme přímo konzumovat v čerstvém stavu, například je možné různé druhy rozrazilu přidávat do salátu. Tepelně ho raději neupravujeme, protože po zahřátí hořkne. 

Psáno pro magazín Bylinky revue & Šaman v roce 2018

Autor článku: Taťána Kročková