Jak posílit intuici? Prací v kuchyni, stanete se Bohyní!

I práce v kuchyni dokáže zvýšit naši intuici. Ájurvédská terapeutka Andrea Lazarská vám poradí, co by nemělo chybět ve vaší kuchyni, jak si udělat z přípravy jídla rituál a jak celkově posílit své vnitřní vnímání a svůj šestý smysl. Také doporučuje sezení při jídle na zemi a jedení rukama, přečtěte si proč! 

Zdroj foto: Pixabay

V moderní společnosti žena plní mnoho rolí, je matkou, milenkou, kuchařkou, stará se o domácnost i chodí do práce, považuje se za udržovatelku rodinné harmonie … prostě se od ženy očekává mnohé. Do toho populární trend pěstování ženství, souznění s přírodou, uždibování si času pro sebe ...  

Existuje vícero způsobů, jak doma plnit svou ženskou úlohu a zároveň si udržovat či zvyšovat svou vlastní harmonii. Jedním z nich je možnost využití své ženské přirozenosti a tvořivosti při práci v kuchyni, opustit alespoň částečně výdobytky moderní společnosti a trochu si tak zahrát na primitivní ženu dávné minulosti, jejíž kořeny v sobě stejně neseme. 

Tvořivost v kuchyni jako lék pro duši i tělo

Žena potřebuje být tvořivá, je to totiž její přirozenost. Pokud na tvořivost rezignuje, časem se v ní bude hromadit frustrace, zloba, vnitřní nespokojenost. Tvořivost má mnoho podob – nanášení make-upu, zdobení sebe či prostoru kolem, intuitivní tanec, vymýšlení her pro děti, práce na zahradě atd. Pokud na nic z toho nezbyde čas, vždy lze tvořivost uplatnit i v kuchyni při přípravě pokrmů pro sebe a své blízké. Ráda bych se s vámi podělila o myšlenky Mayi Tiwari a ukázala vám, jak jinak k práci v kuchyni a ke stolování lze přistoupit - jednoduše, hravě a zároveň léčebně. Jak lze i tento čas využít k vnitřnímu prospěchu a zároveň připravovat jídlo s vyšší energetickou a tudíž léčivou vibrací.  

Předně je třeba si uvědomit, že na kuchyň můžeme pohlížet jako na božskou svatyni, přičemž tou bohyní jsme my, kuchařky.  Je to místo, kde se vytváří léky, neboť jídlo vařené s láskou, péči, plnou pozorností a vnitřní spokojeností je lékem stejně jako ve spěchu vařené jedem bez ohledu na suroviny. 

Svatyni si můžeme vyzdobit dle vlastních potřeb a fantazie, doporučuje se kuchyňské potřeby maximálně doplnit o ty z přírodních materiálů jako kámen, hlína/keramika, bambus, dřevo apod., pověsit sušené byliny, poličky ozdobit dózičkami s obilím, fazolemi, semínky, kůrou, kořením atd. Při používání kuchyňských potřeb mysleme na to, že každá z nich představuje prodlouženou ruku naší vlastní Šakti energie, tvořivé a léčivé síly. Podstatným vybavením kuchyně by měl být hmoždíř. 

Hmoždíř a palička představují symbol ženské a mužské energie

Hmoždíř a palička představují starověký symbol síly mužské a ženské energie. Asi uhodnete, co bude ženská energie (hmoždíř) a mužská (palička). Takže pokud nepoužijeme mixér, ale drtíme byliny či koření v hmoždíři, ztrácíme sice čas, ale zase přivádíme naši ženskou a mužskou energii do rovnováhy.  Navíc zde dochází i k silné stimulaci smyslů, o což nás mlýnky a roboty významně ochuzují. 

Vlastní práce s bylinami a kořením by vydala na samostatné psaní, tak jen stručná poznámka, že jednotlivá koření představují silné pomocníky při tvorbě pokrmů i léků, neboť ájurvéda léčí i „pouhým“ kořením, jsou to prostě naší přátelé, kteří umí život (nejen v kuchyni) zkvalitnit, prozářit, provonět.

Pro odvážnější ještě třeba zmínit, že ke kouzlení v kuchyni patří i používání našich rukou. Kdo se zabývá jógou, zná léčivé pozice prstů, tzv. mudry. Koho by napadlo připodobnit mudry k používání prstů v kuchyni? V Indii znají dodnes různé měrné jednotky založené na lidských rukou: např. andžali (jedna dlaň),  angula (jeden článek prstu), přičemž pro probuzení intuice a pro spojení se s přírodními elementy se doporučuje odložit váhy, vařečky a další vybavení kuchyně a pokusit se vytvořit jídlo právě jen rukama. Odměnou nám bude náš vnitřní klid a spokojenost, vzrůst intuice a spirituality. 

Proč sedět u jídla v tureckém sedu?

Již jsem ve svém dřívějším příspěvku zmínila, že krom složení jídla je nutno pamatovat i na čas a způsob jedení. Jíst bychom měli ideálně v klidném, tichém a čistém prostředí, nespěchat a na jídlo zaměřit svou pozornost. V naší kultuře usedáme k jídlu na pohodlnou či méně pohodlnou židli k prostřenému stolu, nutností jsou příbory. Jak jiné stolování jsem zažila v Indii! I ty nejbohatší vrstvy, pokud zrovna nekopírují západní kulturu, sedí na zemi v sukhásaně (tureckém sedu) a pokrm nabírají do úst svými prsty. Zdá se to být poněkud primitivní a nehygienické, rovněž pro člověka zvyklého na židli docela nepohodlné. Zkusme však jinakost neodsuzovat a hledat vysvětlení …

Sukhásana patří mezi pozice podporující trávení – traduje se, že když člověk do této pozice usedne k jídlu, mozek dostává signál k přípravě těla na trávení. Při samotném jedení je nutno se mírně předklonit pro sousto a poté znovu napřímit k jeho polknutí – tento neustálý pohyb aktivuje břišní svaly a připravuje tělo pro lepší trávení. Sezení na zemi podporuje úbytek váhy, neboť aktivuje správným způsobem bloudivý nerv (nervus vagus), jehož funkcí je mj. zasílat signály mozku, že jsme již dostatečně nasyceni. Židle tuto jeho funkci dostatečně neumožňuje. 

Sukhásana uvolňuje klouby nohou, protahuje páteř, hrudník, prokrvuje pánevní oblast, posiluje střed těla, uvolňuje ramena a celkově zvyšuje naši flexibilitu, naopak sezení na židli vede k zatuhnutí a bolesti zad či kyčlí. Aby žaludek správně trávil potravu, potřebuje dostatečnou krevní cirkulaci, což mu sezení na zemi zajistí, nikoli však židle, zde je bohužel efekt zcela opačný. Sezení na zemi nás navíc silně uzemňuje a vede k pokoře, což přináší tělu a mysli klid a mír. V Asii jsou lidé od mala zvyklí sedět na zemi, je jim to zcela přirozené, my můžeme pociťovat turecký či jiný sed na zemi jako nepohodlný, proto doporučuji zvykat si opatrně a postupně.

A proč bychom měli odložit příbory?

Velikost prstů odpovídá proporcím našeho těla – takto nelze vložit do úst nadměrně velké sousto.

Ruce fungují jako teplotní senzor – prsty jsou na teplo citlivé a horké jídlo nenaberou, takže si nespálíte jazyk a do úst vložíte sousto přiměřeně teplé.

Bez příboru jíme pomaleji a s větší pozorností (přece jen je složitější jíst rukou a číst u toho knihu či koukat do telefonu). Je známo, že konzumace potravy bez pozornosti často vede k přejídání a narušení trávicího procesu.

Jedení rukama přináší mnohonásobně větší  smyslové potěšení – prsty vnímáme jídlo mnohem lépe a výrazněji.

Pozice prstů při nabírání sousta a jeho vložení do úst vytváří mudru – určité zakřivení prstů, které stimuluje smyslové orgány udržující pránu v rovnováze. Konečky prstů jsou spojeny s čakrovým systémem, takže při nabírání sousta pozitivně ovlivňujeme svůj energetický systém.

Závěrem bych se s vámi podělila o můj osobní pocit - jedení rukou se mi zdá velice přirozené – jako malé děti se o to snažíme, dokud neodoláme tlaku dospělých, že se přece hodí jíst příborem. Já byla divoké dítě, které milovalo dobrodružství, kaluže a bahno, bylo příjemné cítit na svém těle přírodní elementy, i když se to doma zakazovalo. Podobné pocity ke mně přicházejí, když odložím příbor, usednu na zem a zabořím své prsty do čerstvě uvařeného, barevného a vonícího jídla … cítím uspokojení všech svých smyslů a radost z toho, že už jsem velká (tj. dospělá) a nikdo mi nezakazuje se „ušpinit“.

Autor článku: Mgr. Andrea Lazarská