Regresní terapie je náročná procházka vlastními emocemi. Pod vedením dobrého terapeuta pomůže

Regresní terapeutka Lenka Tichá si sama prošla vlastní zkušeností s regresí a nyní pomáhá svým klientům poznat a pochopit příčiny svých psychických i fyzických potíží. Jak se lze dívat na nelehkou procházku vlastními emocemi s dobrým průvodcem a jak pracovat s vlastními vizemi?

Zdroj foto: Pixabay

Co tě přivedlo k regresím a terapeutické práci?

Od puberty jsem trpěla úzkostnými a panickými stavy. Tyto stavy jsem si, jakožto introvert, nechávala pro sebe, nesvěřila se rodičům, ani nikomu dalšímu. Tehdy jsem ani moc netušila co se se mnou děje. Bála jsem se, že jsem nějak vážně duševně nemocná, a že když se svěřím, zavřou mě do blázince. Tyto stavy pak převládaly a chodily v určitých vlnách ještě dlouhá léta. Zvykla jsem si to prostě nějak přetrpět.

Jako velmi mladá jsem otěhotněla a vdala se. A to těmto stavům jen nahrávalo. Po porodu první dcery udeřily úzkostné stavy ještě mnohem silněji. Opět jsem to nějak „přežila“. Ale bylo to opravdu velmi náročné životní období. Trpěla jsem nespavostí, nechutenstvím a dalšími fyzickými i psychickými symptomy. Mívala jsem i takové zvláštní vjemy, vidiny či vize, které mě děsily. Když už jsem byla na pokraji svých sil, a nebýt dcerky, asi bych si vážně sáhla na život, objevila se v mém životě žena, která se zabývala Bachovými esencemi a regresní terapií. Na první návštěvu u ní nikdy nezapomenu. Společně jsme přišly na příčinu mých potíží, a tu následně zpracovaly. Klíčový moment byl, když jsem se poprvé setkala s termínem psychospirituální krize. Bylo mi zde vysvětleno, že to je právě můj problém. Paradoxně se mi dost ulevilo, vědět, že toto není psychiatrická diagnóza, ale něco, s čím si mohu sama pomoci. A to odstartovalo v podstatě i moji pozdější terapeutickou praxi. Naučila jsem se na mnoha kurzech provázet druhé i sebe, pomocí regresní terapie. Jezdila na meditační semináře a otvíraly se mi tak nové dveře do světa, ve kterém jsem se cítila mnohem lépe. 

Jako terapeutka se jistě setkáváš s různými lidskými příběhy...

Všechny příběhy jsou něčím  fascinující. Ale nejsilnějším zážitkem byla moje první regrese, kterou jsem dělala kolegyni na kurzu. Krátce jsme se potkaly již na meditačním semináři o rok dříve. Nezapomenu na zážitek, kdy jsem tuto mladou ženu viděla v meditačním rozpoložení jako jeptišku. O rok později, na onom terapeutickém výcviku, nás dvě dala dohromady naše učitelka. Započaly jsme regresi na téma  sebepoškozování v pubertě. Vedla jsem ji dle postupu po časové ose zpět do minulosti. Žena začala spontánně vyprávět prožitek z nějaké jiné doby. Ocitla se v klášteře, kde si uvědomila, že tam působí jako matka představená. Tam jsme nalezly příčinu jejího sebepoškozování z mládí. Jako řádná katolická věřící, sebe samu trestala za své chyby a omyly. Trestání probíhalo v podobě sebepoškozování pomocí biče. Bylo to velmi autentické a emoční. Tento zážitek byl silný pro nás obě. Zvlášť když mi během regrese vyplavala z mysli rok stará vzpomínka, kdy jsem onu ženu ve změněném stavu vědomí při meditaci viděla jako jeptišku. Dost to mnou otřáslo, ale svěřila jsem se s tím učitelce až o mnoho let později. Toto mi dalo určitou odpověď na to, že nejsme jen tělem, ani myslí. Že musí existovat něco víc, než jen hmota…

Další podobně zajímavou regresi jsem zažila opět coby terapeutka, u jedné mladé ženy. Řešily jsme tehdy její sociální fobii a některé strachy. Tato žena naprosto spontánně začala vypovídat o jiné době, kde prožívala samu sebe zavřenou v kleci, zavěšenou kdesi u stropu. Vypověděla také, že vypadá zcela jinak. Naprosto uvěřitelně tvrdila, že má rohy a srst. Vůbec nechápala proč, a kým vlastně je. Nicméně bych chtěla zmínit, že ačkoliv můžou být některé příběhy sebevíc fascinující či bizarní, není úplně důležité pátrat po tom, kde se tyto zážitky vzaly, a jestli šlo o nějaký minulý život. Přistupuji k této otázce trochu více realisticky, když říkám svým klientům, že podstatný je jejich zážitek se všemi emocemi, pocity. Tam je třeba pracovat, než se nechat romanticky unášet představou, kým jsme v minulosti mohli být, nebo zda-li je to jinak. 

Ty sama věříš v reinkarnaci?

V minulé životy věřím. Nicméně je to můj subjektivní názor, na základě mých prožitků, nebo na základě prožitků mých klientů, proto nikomu nic takového nikdy nenutím. A jak jsem již řekla v předchozí otázce –  v regresi není až tak podstatné zjišťovat, odkud se tyto zážitky berou. Podstatné je pracovat s tím, co se klientovi právě „ vynoří“ z podvědomí. Nikoho proto záměrně nikdy nezavádím do konkrétních míst a času, které nejsou přímo osobními prožitky z tohoto života. Navíc, žijeme tento život, proč nutně řešit jiné? Pokud to tedy není přímo nutné. Pracuji jednoduše s tím, co klient aktuálně prožívá.

Je pro každého snadné dostat se až do “minulých životů”? 

Tady hodně záleží na mnoha faktorech. Na rozpoložení klienta, souhře mezi mnou a klientem. Důležitý je zde taky důvod toho, proč klient přichází a také samotná povaha klienta. Obvykle jsou takové průběhy nabité silně emočními vzpomínkami. Nejdůležitější je v regresi prvně zpracovat právě tyto emoce. Je to důležitější, než příběh sám. Na terapeutovi je pak to, jak dokáže být pozorný, pohotový a jak dokáže vystihnout správný moment, kdy má zasáhnout a kdy ne. V podstatě terapeut v regresi je spíše  takový průvodce emočními prožitky. Spíše nechávám klienta, aby si došel k příčině sám a obvykle se to daří dobře. Další nezbytnou částí regrese je přijímání skutečnosti na pocitové rovině. Protože regrese není hypnotický stav, klient je naprosto při plném vědomí toho, co se  děje, tudíž to není tak, že by se člověk například neovládl sám. Je to bývá emočně náročné.

Při zážitcích, kdy si klient vzpomíná a prožívá vlastní zrození nebo současnost v podstatě nepoužívám jiné techniky, než v jiných případech. Vše se dá řešit v podstatě na stejné bázi.

V čem může člověku regrese pomoci?

Regrese může pomoci při mnoha potížích psychického i fyzického rázu. V této terapii se má zato, že tyto naše dvě úrovně jsou spjaté (psychosomatika). Regrese může být tedy velmi účinná nejen ve vztahu k psychice samotné (strachy, fobie, úzkostné a depresivní poruchy, panické stavy atd.), ale například se ověřila tato metoda i v případech jako jsou různé druhy alergií, a mnohých dalších vyloženě psychosomatických poruch. 

A pro koho se nedoporučuje podstoupit regresi? Komu by mohla regresní terapie uškodit?

Regresi bych nedoporučila těhotným ženám, neboť není dobré, aby miminko zažívalo vypjaté emoční stavy společně s matkou. Dále pak regresi nedoporučuji lidem závislým na návykových látkách. Nebo je minimálně toto ke konzultaci, individuálně ke stavu klienta.

Je důležité zmínit, že klient by nikdy neměl odejít z regrese v horším stavu, než v jakém přišel, a ideálně by měl odcházet ve stavu lepším... Toho se vždy držím! 

Co když někdo mívá různé vize a sny samovolně? Co bys těmto lidem doporučila?

Pokud někdo u sebe vnímá různé zvláštní stavy, vize, sny atd., a je v tomto ohledu ještě „ nováčkem“, doporučila bych samozřejmě odpovídající literaturu a články na tato témata. Nejvíce podle mého názoru pomáhá nazírání na tyto nevšední zážitky trochu jiným způsobem, než jsme zvyklí. To znamená, neposuzovat vše čistě jen logickou myslí, ale vypěstovat si intuitivní vnímání, která jde ruku v ruce s osobnostním rozvojem. Výborné jsou meditace, díky kterým se člověk časem naučí rozlišovat mezi pozorováním a uvědomováním. 

Uvědomování v tomto smyslu není myšlení, jak jej běžně používáme, ale jde zcela o jiný způsob práce na sobě. Uvědomování je pozorování zevnitř sebe sama, kde se aktivuje samoléčebný proces a my můžeme vidět situaci v její pravé podstatě. Naproti tomu je pozorování, které podléhá určitým myšlenkovým konstruktům, na základě našich domněnek (což bývá často iluze). 

K minulým životům mám jako terapeut svůj vlastní přístup, který jsem již popsala a domnívám se proto, že i v případě snů a podobných zážitků, které mohou naši minulost ukázat, přistupuji stejně jako v případě regresního postupu. 

Lenka Tichá (*1980)

terapeutka, bylinkářka, autorka mnoha článků na psychologická a alternativní témata. 

Vyrůstala v malebném jihočeském městečku, nejvíc času trávila v přírodě po boku svých dědů, kteří ji naučili mnohé nejen o přírodě, ale také o lidské povaze. Odmala byla též vedena svými rodiči k hudbě a literatuře. 

Je podruhé šťastně vdaná, z prvního manželství má tři, již téměř dospělé dcery. Po studiích absolvovala kurzy regresní terapie, Bachových esencí a masérské kurzy. Studovala též grafologii na Západočeské univerzitě. Několik let žila v Praze, kde se úspěšně věnovala své terapeutické praxi, a psaním článků nejen do Rytmu života a do měsíčníku Pražská pětka. 

Se  svým současným mužem a několika domácími mazlíčky, žije v poklidné pošumavské vesničce. 

Nadále se věnuje své autorské tvorbě, regresní terapii, Bachovým esencím a bylinkám. Pravidelně přispívá svými články do internetového magazínu zivotvcesku a spolupracuje s dalšími redakcemi. 

Její vášní je nauka o józe, mystice. Zajímá se o historii pohanství. Velmi ji v životě inspiroval C. G. Jung, Raymond Moody, Eduard a Míla Tomášovi, Jiří Vacek, Jiří Krutina. 

Má blízko k přírodním národům - indiánům. 

Její moto je: "Nesnaž se být dokonalý, usiluj o celistvost." 

https://www.kavarnauhromnicky.cz/

Autor článku: Taťána Kročková